English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Psychická autoregulace a duchovní růst (lesní přednášky)
 

Božská podobenství/Psychická autoregulace a duchovní růst (lesní přednášky)


Vladimir Antonov

Psychická autoregulace a duchovní růst
(lesní přednášky)*

Mnoho lidí kolem nás trpí kvůli svým neúspěchům v materiálním světě, kvůli nemocem… Výsledkem jsou deprese, neurózy a jiné psychické poruchy… Mnozí z takových lidí se opíjejí, upadají do závislosti na omamných látkách, dostávají se na „šikmou plochu“, končí svoje životy sebevraždou

V tom je možné vidět dvě hlavní příčiny: zaprvé — nepochopení smyslu svých životů, a zadruhé — absenci znalostí o tom, jak by bylo možné se změnit — abychom úspěšně čelili těm těžkostem, na které nevyhnutelně narážíme, pokud žijeme na Zemi.

O filozoficko-náboženské stránce daného tématu jsme už velmi podrobně mluvili v knihách Классика духовной философии и современность (Klasika duchovní filozofie a současnost), Экопсихология (Ekopsychologie), Лесные лекции (Lesní přednášky). Můžu potvrdit, že není možné dosáhnout stabilního úspěchu, trvalé psychické rovnováhy a opravdového štěstí v životě bez přijetí Boha do svého světového názoru, a také bez zodpovědné práce na uvedení své etické sféry do shody s tím, co od nás žádá Bůh. A nejsprávnější — pro každého člověka — by bylo začínat proces svojí přeměny právě osvojením pravdivého obrazu Vesmíru a pochopením svého místa a svých úkolů v Něm; vždyť jenom v takovém případě může člověk získat nezbytnou jistotu v účelnosti vynakládání osobního úsilí ke změně sebe sama.

Ale, bohužel, velmi mnoho lidí vychovaných v ateistickém prostředí, nebo těch, kteří podlehli vlivu lživých náboženských názorů, se ukazuje neschopnými lehce se přeorientovat na přijetí těch pravdivých znalostí, které mají na zřeteli přijetí existence Boha, ale — přitom — ne žebrání před Ním, ne upínání se na «spásnost» těch nebo jiných forem obřadnosti — ale aktivní tvůrčí přístup ve zdokonalování sebe jako duší, vědomí. Vždyť právě to od nás očekává Bůh!

* * *

Naše zkušenost z výuky námi vytvořené metodiky osvojení techniky psychické autoregulace v Rusku v té době, kdy tady bylo zakázáno mluvit o Bohu, ukázala, že v průběhu těchto vyučování téměř všichni žáci sami, bez napovídání ze strany vyučujícího, začínali pociťovat přítomnost Boha; poznávali svoji podstatu ne jako těl, ale jako duší vtělených do těl. A po této zkušenosti už následovalo plně uvědomělé hledání nábožensko-filozofických pravd.

Především k takovým lidem teď mluvím — k těm, kteří na začátku potřebují důkazy — a teprve pak jsou připraveni přijmout Pravdu: přijmout ji ne jako VÍRU, ale jako POZNÁNÍ.

Ale… pro to, abychom dosáhli toho POZNÁNÍ, je nezbytné vynaložit osobní úsilí ke změně sebe sama.

Zkusme se začít měnit! Ať se třeba naším počátečním cílem stane získání harmonické existence mezi druhými lidmi, zdraví a poznání toho, čemu říkáme opravdové štěstí!

Začněme s tím! Otestujme si to — na vlastní zkušenosti, aplikujme sami na sobě dané poznatky, které se už mnohým velice hodily!*

Čakry a psychická autoregulace

Plnocenně si osvojit techniku psychické autoregulace není možné jinak, nežli ovládnutím dovednosti řídit práci svých čaker.*

Podrobné poznatky o čakrách, jejich funkcích a možnostech práce s nimi, jsme vyložili v knize Экопсихология (Ekopsychologie). A tak vám teď jenom v krátkosti povím o tom, co má smysl vědět, v rámcích tématu naší současné besedy.

… Tak tedy, čaker je sedm. Máme je všichni — v hlavě, v krku a v trupu.

Každá čakra odpovídá za zabezpečení bioenergiemi těch orgánů těla, které se nacházejí ve sféře jejího vlivu. A znečištění čakry hrubými energiemi může vést k chronickým onemocněním příslušných orgánů. A pročištění čaker postupy, uvedenými v připomenuté knize, přináší vyléčení od těchto nemocí.

Ale ještě důležitější je to, že se každá čakra podílí na produkci zcela určitých psychických stavů.

Například, dvě čakry hlavy jsou odpovědné za funkci myšlení, krční čakra — za emocionální ohodnocení situací přijímaných konkrétním člověkem, hrudní čakra, související svým umístěním s plícemi a srdcem, — za produkci veškerého spektra emocí lásky, čakra vrchní poloviny břicha — za energičnost, čakra spodní poloviny břicha — za reproduktivní funkci, a nejnižší čakra, ležící na úrovni kostrče a stydké kosti — za spojení s energií kundalíní.

Přitom je důležité vědět, že čakra ádžňa, která se nachází ve středu hlavy je «viníkem» velice mnoha lidských neštěstí. Tomu odpovídá i její název, který v sanskrtu znamená ‘nemoudrá’, to je, jednoduše, ‘hloupá’.

Tuto čakru, tak jako i všechny ostatní, je potřebné i nutné, ideálně očistit a rozvinout. Ale není možno jí dovolit, aby dominovala! Protože pak vytváří egocentrické emoce a ze svého majitele dělá egocentrika.

Takový člověk je egoistický, žárlivý, urážlivý a vznětlivý, má sklon k «napadání ostatních »… Někteří z takových lidí se «hroutí», stávají se neurastenickými fňukaly, opilci, sebevrahy.

Podobně, jako když rozzuření vesničtí psíci chrání své boudy, dorážejí na všechny a štěkají, — stojí takoví lidé na stráži svých sobectví svými konfliktními výstřelky. Takový obraz chování je jimi samotnými pociťován jako norma; zdá se jim, že všichni ostatní lidé jsou také takoví. A že hlavní podstata života spočívá ve vzájemném boji mezi individuálními «já». Dokonce mohou takový svůj obraz života «ospravedlňovat» heslem «boje za přežití»…

Jestliže se «ádžničnost» slučuje s hyperaktivitou čakry horní poloviny břicha manipúrou — pak se utváří ádžnicko-manipúrní psychotyp. Jeho nejvýraznějším projevením jsou věčně nespokojení se vším a se všemi, podráždění a agresívní tyranové (tyranie — to je sloučení sobectví, to znamená silně povýšeného sebevědomí, — s hloupostí, s tupostí). Jinak takové lidi ještě nazýváme agresívními primitivy. Jejich charakteristickým rysem je také sklon k opilectví. Tak si «uklidňují nervy». Právě představitelé tohoto psychotypu mají největší sklon ke konání různého druhu majetkových přestupků a k agresívním činům vůči druhým lidem, často — v opilosti.

Anáhatní psychotyp

Nebudeme teď pokračovat v popisu ostatních psychotypů, protože o tom jsme už psali dostatečně podrobně v knize Экопсихология (Ekopsychologie); připomenu jen existenci protichůdného tomu, co zde bylo popsáno, — anáhatního — psychotypu. To jsou lidé-poklady v lidském společenství! A jsou to neperspektivnější vtělené duše v evolučním směřování!

Přestože i oni sami často trpí od agresivních primitivů, ale jsou těmi, kteří už vešli na duchovní Cestu (a přinejmenším už na ní stojí, ačkoliv je možné po ní i postupovat!).

… Bůh je Láska; tomu učil Ježíš Kristus, o tom také mluví i všichni ostatní Božští Učitelé.

Přitom přiblížit se k Bohu (o čemž sní všichni věřící v Jeho bytí), není možno jinak, nežli tím, že se Mu staneme podobnými. A stát se Jemu podobnými je třeba především v lásce.

Poznatky o čakrách zplna konkretizují to, jak je tuto nejdůležitější vlastnost Boha možné získat a pěstovat — v sobě. Vždyť emoce něžné zamilovanosti, starostlivosti, nadšení moudrostí a její uctívání, a také zamilovaného usilování k Tvůrci — všechny tyto emocionální stavy se rodí a udržují ve specializované emociogenní struktuře — čakře anáhatě. A právě v této čakře se formuje a pokračuje z ní ve svém dalším růstu ta část vědomí, kterou ve všech pozitivních nábožensko-filozofických tradicích nazývají duchovním srdcem.

A jenom tehdy, pokud sám sebe rozvíjí jako duchovní srdce — může člověk získat opravdovou duchovní sílu a také dosáhnout přímého osobního poznání Tvůrce a Splynutí s Ním.

Zde je, mimochodem, i odpověď na otázku, která u mnohých vzniká: je ale dobré být «anáhatními», kterým ubližují zlí lidé-primitivové? Nebylo by lepší jít také cestou rozvíjení v sobě hrubé síly — metodami černé magie nebo pomocí «gladiátorských» druhů sportu, kde obvykle mají úspěch právě nejhrubší a nejagresivnější?

Odpovídám, že každý má právo takovéhoto výběru a bylo mu Bohem dáno k dispozici. Ale je třeba se zamyslet nad následky, které nám takové řešení přinese. Vždyť úděl těch, kteří shromažďují a potom v sobě pěstují takovou hrubost, — to je peklo!

Perspektiva těch, kteří se formovali jako duchovní srdce, jako láska, — je ráj, a potom ještě výše!

Vždyť my, pokud opustíme naše mrtvá těla, budeme potom přebývat v těch stavech vědomí, na která jsme si přivykli při životě v tělech.

Ti, kteří si zvykli na zlo v jeho různých projevech — budou i nadále žít v těchto emocionálních stavech, a přitom mezi sobě podobnými. A to je právě to peklo. (A, mimochodem, nebylo by vhodné přezkoumat vztah k těm druhům sportu, kde se takové vlastnosti povzbuzují a promyšleně rozvíjejí? Je jisté, že sport má zveličovat Krásu — ale ne konfrontaci mezi lidmi, agresivitu, násilí, surovost!)

Ti, kteří přivykli žít v něžné a starostlivé lásce — také tak i zůstanou — v těchto stavech — žít mezi sobě podobnými. To je — ráj.

Ráj nebo peklo získáme ne v důsledku příslušnosti k té nebo jiné náboženské organizaci, ne jako následek vykonání těch nebo jiných konkrétních skutků — ale jako důsledek správného nebo nesprávného evolučního směřování duše: k Tvůrci — nebo od Něho.

Rozumní lidé tohle chápou snadno…

* * *

Co tedy mají dělat ti, kterým je drahý princip Lásky, kdo věří v bytí Boha, ale nechtějí být slabými?

Odpověď na tuto otázku teď musí být úplně jasná: je třeba se přibližovat k Tvůrci, pěstovat sebe jako duchovní srdce stále více a více. A prostřednictvím toho získáme opravdovou duchovní sílu a nezranitelnost — ve vztazích jak se vtělenými, tak i s nevtělenými bytostmi pekla.

Ano, vtělená duše vládne schopností měnit se nejen kvalitativně, když odkládá některé svoje vlastnosti a získává a rozvíjí — jiné. Ale duše může růst také kvantitativně. Máme možnost růst — jako duchovní srdce — zpočátku v hrudních koších svých materiálních těl, a potom za jejich hranicemi — do metrových rozměrů, potom — do kilometrových, do tisíců kilometrů… A duše, která vyroste do takových rozměrů a za dobu tohoto růstu se přiučí spoustě velkých moudrostí, může potom splynout s Tvůrcem, kterého obohatí sama sebou.

Právě v tom spočívá smysl našich životů: rozvíjet sama sebe do té úrovně, abychom se stali důstojnými přiblížit se k Příbytku Tvůrce v mnohorozměrném vesmíru — a vlili se do Něho. Přičemž On v Sebe vpouští pouze ty, kteří se tak, jako on, stali Láskou. Jiné možnosti pro Jeho poznání neexistují.

Ale co se s námi stane po tom, co začneme přeměňovat sami sebe, — ne někdy potom, ale už v nejbližší době po započetí práce na sobě v daném směru?

Nejdůležitější a prvotní, co přijde, je možnost okusit, procítit, stav Lásky. Přičemž to nebudou krátké emocionální výbuchy, ale ustálený stav laskavého, zářivého klidu. Zmizí emoce nevraživosti, nenávisti, rozčílení, úzkosti, strachu, závisti, netrpělivosti. Zmizí nemoci vyvolávané dominujícími negativními emocemi. Změní se biopole: ostatním lidem teď bude příjemné se s námi stýkat, upraví se přátelství s těmi, se kterými nebylo možné se přátelit, objeví se noví opravdoví přátelé. Budeme disponovat opravdovou duchovní zkušeností, teprve teď budeme mít znalosti, o které se můžeme zcela přiměřeně podělit s druhými. Takovým způsobem objevíme společníky v duchovním hledání.

A potom, velmi brzy, budeme mít i nové Přátele — Svaté Duchy, Představitele Tvůrce, Kteří se stanou našimi duchovními Instruktory, Učiteli.

Tak tedy Bůh — jako Živá Realita, a ne jenom jako symbol, objekt nejisté víry — vchází do každodenního života, stává se Reálným Otcem-Matkou, Přítelem, Milovaným Učitelem.

Jak je to možné dosáhnout prakticky?

Existují úplně přirozené způsoby rozvoje srdečné lásky v sobě.

Je to — především, všechno to dobré, co je spojeno s reproduktivní sférou: nezištná sexualita naplněná něžnou starostlivostí, péče o děti.

Také — emocionální slaďování se zjemnělou Krásou: krásou různorodých překrásných přírodních jevů, krásou harmonických lidských těl.

Ale existují také pomocné postupy pro očištění a rozvití příslušných energostruktur organizmu — čaker a některých důležitějších meridiánů. Použití takových postupů dovoluje významně urychlit jak osvojení schopnosti k plnocenné psychické autoregulaci, tak i veškerý duchovní růst. Rozumí se, že teď především mluvíme o čakře anáhatě a duchovním srdci rostoucím v ní a potom i z ní.

Musím zdůraznit, že rychlejší posun kupředu je možné získat, pokud se v tomto směru pracuje právě v přírodě. Přičemž nejlépe ze všeho — na zvláštních přírodních prostranstvích, nazývaných místy síly (podrobně jsme už o tom mluvili v připomenutých knihách).

… Nu a teď vám ukážu, jakými cvičeními má smysl začít danou práci na sobě. A potom — jak v ní pokračovat.

Teď vám podrobně ukážu to, jak je možné se snadno naučit oddělit se od svého hmotného těla — rozumí se, že ne navždy, ale jen na dobu meditačního tréninku.

Jediný správný způsob, jak to uskutečnit — je vystoupení z těla z čakry anáhaty — sebe samého, jako v potřebné míře rozvinutého duchovního srdce!

Pokud se tomu naučíme, přesvědčíme se na celých sto procent, že nejsme těla! Ale jsme duše, vědomí, poznávající sama sebe jako energii — jsme zcela schopni pociťovat a uvědomovat si sami sebe v těle i mimo něj!

Strach před smrtí těla po tom zmizí: vždyť já můžu plnocenně existovat a pokračovat v životě — i bez těla!

A my můžeme pokračovat ve svojí výuce — už jako svobodná vědomí, zkoumající — pod vedením našich Božských Učitelů — Svatých Duchů — mnohorozměrné Absolutno. A Jejich hlavním úkolem bude — dovést nás do Příbytku Tvůrce.

Pro lidi je to velmi důležité — konečně pochopit, že nejsme materiální těla! Vždyť tato znalost chybí dokonce i v mentalitě těch skupin lidí, kteří sami sebe považují za věřící!

Povšimněte si: že dokonce v překladu Nového Zákona do ruštiny (a, jak se zdá, také do některých jiných jazyků) se vyskytují takové výrazy, jako „moje duše“, „tvoje duše“. Dokonce jsem slyšel velice hloupé: „ztratit duši“…

Ale vždyť duše — to je přece samotný člověk!

Dokonce všem známá interpretace mezinárodního radiosignálu „SOS“ (Save our souls! — Spaste naše duše!) — je natolik absurdní! Vždyť ona má na mysli výzvu ke spasení těl, a ne duší!

Spasení duší je třeba provádět naprosto jinak: objasňováním religiózně-filozofických pravd, vyučováním postupů duchovního sebezdokonalování.

A nemá žádný smysl plakat a naříkat nad zemřelými: vždyť oni jsou živi! Zemřela pouze jejich současná „obydlí“ — jejich těla!

A ulpívat na životě svého těla, pokud už nastoupila smrt, — nedává žádný velký smysl.

Důležitější je něco jiného: jak byl tento pozemský život prožit? V jaké míře se podařilo realizovat smysl svého života v tomto těle — před Tváří Boha?

Tak co, pospíšíme si, abychom se stali lepšími! A teď už víme — jak!


(Demonstrace cvičení).*


… Rozumí se, že všemu tomu není možné se naučit za jeden den. Samozřejmě, dnes jsem vám vyprávěl a ukázal daleko ne všechno z toho, co si musíte osvojit. Ale — v tomhle máte základní ukazatele cesty! A také — demonstraci toho, že uskutečnit všechno tohle je zcela možné!

Začneme konat — a Bůh určitě pomůže! Vždyť zrovna právě to nejvíce ze všeho čeká od nás! Vždyť On je v tom — osobně zainteresován!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt