Mnišství*

A tak byl minimální program mé osobní evoluce ukončen: dosáhl jsem Příbytku Stvořitele a naučil se s Ním splývat. Tento závěr byl potvrzen zkušeností smrti.

A za tím bych mohl udělat tečku…

Ale co mám teď dělat dál? Čím mám vyplnit své pozemské putování, když už se mi podařilo vzkříšení v tomto těle?

Dříve jsem žil v nepřetržité péči o spoustu žáků, psal jsem knihy, sám jsem nepřetržitě usiloval dosáhnout v meditační práci Objetí Stvořitele. Ale teď… to všechno už zůstalo jakoby v pozadí: a důstojní žáci mi skoro žádní nezbyli, a všechny knihy už byly napsány… Zbylo mi jen jedno zaměstnání — pokračovat v upevňování svých pozic v Příbytku Stvořitele. A já jsem to začal dělat: protože bez práce, bez absolutní vytíženosti prací, já prostě nemohu žít.

Teď jsem žil v úplném mnišství.

… Zajímalo by mě, na co jste vy, čtenáři, teď pomysleli? Na sex? Že autor — ne, ne a ne v žádném případě se ženami?…

Kdoví proč v Rusku právě takhle vždy přemýšlejí: pojem mnišství spojují pouze se sexem.

Zatímco je ho třeba spojovat s Bohem.

Mnich — to je slovo řeckého původu. Označuje osamělost (analogické slovo v sanskrtu je sannjásin). Je to stav o samotě ("mezi čtyřma očima") s Bohem, kdy celé vnímání vědomí je zaměřeno pouze na Něho — Univerzálního, Jsoucího ve Svém Příbytku — prvotní prostorové dimenzi. Nezbytnosti vykonávání jakýchsi pozemských činností kvůli zabezpečení života svého těla jsou pro mnicha mrzutá vyrušování a akty sebeobětování.

Opravdovým mnichem se může stát jen ten, kdo už poznal Boha Otce a teď upevňuje svazek s Ním.

Avšak všichni ti, kdo se pokoušejí pouze vnějším chováním napodobovat životy opravdových mnichů, si tím způsobují jen škodu a zbytečně utrácejí čas. Poněvadž se teď prozatím musejí zdokonalovat úplně jinak: zpravidla určitou formou sociální aktivity.

Pro to, aby se člověk stal mnichem, není zapotřebí vykonávat žádné obřady, není zapotřebí přijímat nová jména, anebo se oblékat do speciálních oděvů: to všechno jsou jen hry, ve kterých si na mnichy hrají lidé, obvykle Bohu vzdálení. Jsou to hry, které hrají lidé jeden před druhým.

Ale opravdové mnišství jsou vzájemné vztahy s Bohem. A k tomu nejsou zapotřebí ani obřady, ani nová jména, ani speciální oblečení.

Základní předpokladem opravdové mnišské práce je nasměrování vektoru pozornosti vědomí jmenovitě na Boha Otce. Je třeba zůstat o samotě konkrétně s Ním, a poté i v Něm.

Ani jedna z masových forem křesťanství, které vznikly na Zemi, se nesnaží vyplnit Odkaz Ježíše Krista o naprostém zaměření veškeré pozornosti adeptů na poznání Boha Otce. Z tohoto důvodu dokonce i ty nejlepší plody činnosti těchto konfesí odpovídají pouze počátečním stádiím duchovního vzestupu (formování víry, začátek etického očištění, prostudování Svatých knih).

Aby mohli jít dále — je pro adepty žádoucí najít Boha, ale ne na ikonách, ani v chrámech — ale v hlubině mnohorozměrného vesmíru. A — učit se milovat Ho tam — v Jeho Příbytku. A to také bude opravdovou mnišskou činností, prací opravdových mnichů.

… A co se týče sexu, u opravdového mnicha, zamilovaného do Stvořitele, sexuální touha, skutečně, přirozeným způsobem odumírá.

Join us:

Join us: